Dobrý den,

​

přečetl jsem si náhodou Vaše povídání o historii vozu Aero 30 a mám k tomu pár upřesnění.

​

Můj děda, Vladimír Vilímek, má nepochybně podstatný podíl na vzniku vozu v této koncepci, pokud vůbec není jeho hlavním tvůrcem. Je to sice 40 let, co mi to vyprávěl, mnoho detailů jsem zapomněl, nicméně podstata je tato: 

Děda měl v areálu dnešní firmy Odkolek ve Vysočanech pronajatou dílnu, kde se dvěma nebo třemi učedníky vyráběl na zakázku různé kovové součástky. Všechno šlo dobře do doby, než přijal zakázku na díly lokomotiv do Německa. Německo zkrachovalo, jeho měna se propadla a děda měl rázem obrovský dluh u banky, protože výrobu financoval z krátkodobých úvěrů. Dluh byl asi 300 tisíc, což byla obrovská suma. Nicméně děda - místo bankrotu - se dohodl, že to splatí. Jeho kamarád z války a pozdější švagr Josef Bašek mu navrhl, aby se pokusil udělat pro Aerovku šasi nového vozu. Děda se do toho vrhl, nějakou znalost mít musel, protože se vyučil v Laurince v Boleslavi a měl průmyslovku, ale určitě konstrukci aut do větší hloubky neznal. Proto udělal auto dost jinak, než bylo zvykem. Jako kluk jsem viděl několik fotografií a dokonce i amatérský 16mm film, jak s šasi, na kterém byla jen bedna místo sedadla, jezdí po dvoře dílny. Pamatuju si i pár detailů, jako třeba že říkal "on si myslel, že by se dala trubka rámu použít jako výfuk, ale to byl nesmysl, rozžhavilo se to příšerně". Ten "on" byl asi nějaký konstruktér Aerovky, možná Kolínský, to jméno jsem taky slýchal. Děda byl skromný člověk a vždycky o tom říkal "udělali jsme", takže nějaký podíl na tom Pepa Bašek musel mít. Ovšem jedno je fakt. Děda za konstrukci dostal od Aerovky tolik peněz, že nejen naráz splatil všechny svoje obří dluhy, ale zbylo mu dost peněz na to, aby si koupil celou novou velkou fabriku v Kostelci nad Labem. Pamatuji, že součástí dohody bylo, že se k tomu nebude hlásit, proto asi o jeho podílu na vzniku jednoho z nejlepších vozů naší historie nikdo neví. Pepa Bašek taky říkal "my jsme s dědou udělali", ale Pepa se rád chlubil, takže o podílu to nic neříká. Myslím si, že to bylo tak, že děda to stavěl metodou zkoušek a omylů a Pepa mu s tím občas po práci pomáhal.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Trochu jsem nad tím přemýšlel a snažil jsem si vzpomenout na 40 let staré rozhovory s dědou. Jsem zcela jistě jediný, kdo o tom ještě něco ví, protože děda a Josef Bašek jsou víc než 30 let po smrti a z jejich dětí to nikoho nezajímalo. Vzpomněl jsem si na pár poznámek a složil si je dohromady. Myslím si, že to bylo celé tak, že ten pan Kolínský (popravdě, pamatuju si jen, že to jméno končilo na -ínský, tak to by mohl být on) začal to auto stavět sám, ale neměl na to zkušenosti a znalosti, takže to nefungovalo. (Děda se při vzpomínce usmíval, viz třeba poznámka o výfuku v trubce šasi...) Pepa Bašek dědu vyzval, aby se "na to podíval". Ten to převzal, zkonstruoval přední náhon, celé to přeskládal a upravil šasi. S tím holým šasi a s bednou místo sedadel pak podnikal dlouhé cesty za Prahu, aby vůz vyzkoušel, a podle výsledků to pak upravoval. (Co říkal o motoru si, bohužel, už moc nepamatuju, ale jak tam pak dali motory "dva" - Aero 50, že se jim to zdálo slabé, to už asi byla, řekl bych, akce Pepy ve fabrice...) Podíl Josefa Baška nedovedu odhadnout, ale nezbytně to muselo být tak, že děda na tom pracoval neustále a Pepa za ním chodil po práci v Aerovce, možná v neděli, nevím. Byli, jak jsem už napsal, kamarádi z fronty. (Dokonce to bylo tak, že Pepa po válce přesvědčil staršího bratra Alojze, který měl vysoké postavení v Živnobance, aby dědovi půjčil na studium průmyslovky, protože jako nemajetný sirotek neměl žádnou šanci na kvalitní vzdělání.) 

​

Co se dělo, když vůz dodělali, přesně nevím. Máte samozřejmě pravdu, že je to všechno "bez důkazů", ale jedna věc je zcela jistá. Děda, který měl dluh v bance desetinásobně převyšující jeho majetek, pronajatou dílničku, ženu v domácnosti a dvě malé děti, ze dne na den celý dluh splatil a koupil si fabriku v Kostelci nad Labem, která byla sto metrů dlouhá a byl k ní dům a několik hektarů pozemků. Zbylo i na strojní vybavení. Částku, kterou mu za tu konstrukci dali, si už nepamatuju, ale rozhodně to bylo mnoho set tisíc. Musel slíbit, že se k tomu nebude hlásit a taky se už nikdy do aut nepustil, vyráběl hydraulické zvedáky podle vlastního patentu a řadu jiných věcí. Jezdil Tatrou, Aero nikdy neměl. Když tak nad tím přemýšlím, proč o tom děda nikdy nemluvil, pokud jsem já nevyzvídal, tak bych řekl, že tam možná bylo nějaké rozčarování. Není vůbec vyloučené, že Pepa dědovi zařídil dobré peníze a "slávu" připsal sobě. Ale to je jen moje domněnka. Pepu jsem měl rád, byl vtipný a velkorysý a tradovaly se celé historky o tom, jak uměl užívat peněz a života. Děda byl zase ten typ, co pracoval celý život 18 hodin denně včetně nedělí a když ho pak znárodnili, musel do 70 let dělat soustružníka, jelikož neměl jako kapitalista nárok na důchod.

​

S pozdravem

Martin Chlupáč